Ahojky.

    Říkají mi Aly a nebo také Eliška. Na obě jména slyším. Teď se budu asi trochu chlubit. V mém hodnocení z barvářských zkoušek je napsáno, že jsem dobře připravená fena, vynikajících loveckých vlastností. Pan rozhodčí řekl doslova mému vůdci:,, Ta fena má víc rozumu než vy". Pán to nerad slyší. Ale šlo nám to spolu perfektně. Absolvovali jsme BZ bez vodítka a přihlížející myslivci nevěřili vlastním očím. Museli si opravit názor na bíglí neposlušnost.
     Lovec jsem ale opravdu tělem i duší. Pokud se dostanu do revíru na vlastní pěst, stopuji jako divá. Několikrát jsem z toho měla nepříjemnosti. Nejhorší bylo, když jsem spadla do jámy, ze které jsem sama nemohla ven. Pět dní tam na mě pršelo a měla jsem děsný hlad. Protože jsem hrdinka, začala jsem kňučet až pátý den. To už se opravdu nedalo vydržet. Naštěstí mě uslyšeli, přivedli pána a z jámy mě vytáhli. Poprvé jsem viděla, jak se pánovi kutálí nějaké kapky z očí. S paničkou si mysleli, že mě už nikdy neuvidí. Chtěla jsem hned pokračovat po stopě, ale pán mi to zatrhl a musela jsem domů. Jedenkrát jsem také doplatila na svoji ukrutnou chuť k jídlu. Na vycházce s paničkou jsem zhltla pohozenou otrávenou návnadu na kočky. Veterinář tomu nevěřil a mně bylo čím dál hůř. Až za dva dny ukázaly krevní testy, že mám v důsledku intoxikace jaterní selhání. Prožila jsem ošklivý týden. Takovou hadičkou mi neustále něco kapalo do žíly a dostávala jsem plno léků. Přestala jsem chodit, protože mě pacičky neudržely. Panička mě přenášela v náručí a byla moc ustaraná. Pátý den si myslela, že to nepřežiju. Ale já jsem opravdu velice silná. Po týdnu se mi pomalu začalo dělat lépe. Po dvou týdnech jsem se dokázala nejistě postavit na pacičky. No ale nakonec to dobře dopadlo. Jaterní testy se upravily a já jsem se opět dostala do formy.
    Měla jsem už třikrát štěňátka. Mateřské povinnosti jsem zvládala s přehledem a dětičky byly kouzelné. V současné době jsem již na odpočinku. Hodně jsem se zklidnila. Už neutíkám, ale o to více vyžaduji pozornost paničky. Ta ji mezi nás tři zpravedlivě dělí. Mám dojem, že mně ji věnuje trochu více. Aby ne. Jsem přece nejstarší. Ale hlavně byla jsem tu první.